Nahrávání CD 2016

KOŠÍK

Nahrávky
--
eZpěvník
85 (200 Kč)
Ostatní
--
Dodání
0 Kč (0,00 €)
Celkem
200 Kč (8,00 €)

Upravit | Objednat

Uběhlo 5 let od vydání posledního CD-Cestou, a tak bychom se s vámi rádi podělili o nové písně z naší dílny. Na tomto místě vám budeme přinášet novinky z nahrávání nového CD. Budeme vám vděční, když na nás budete myslet.

   Den 43.

A je to. Za nás za všechny Vjerka a Jirka, ti - kteří stáli u zrodu většiny písní a nakonec to všechno až do konce vyseděli ve studiu. Na jednu fotku bychom se asi všichni nevešli - kapela, zpěváci, sboristé, hosté, smyčcový orchestr, technický tým, kuchařky, grafici... Svou snahu, invenci, dary, um a stovky hodin úsilí jsme dali tomuto CD. Je to pro nás mega radost! Už teď víme, že je to v naší historii přelomové album. Děkujeme za podporu všem, kdo jste na nás mysleli, vám - kteří nám na dálku fandíte a držíte palce, děkujeme sponzorům, kteří nám tentokrát velkoryse pomohli. Je skvělé být na cílové rovině, která je zároveň startovní čarou. Už se těšíme, až vyrazíme za vámi na koncerty a setkáme se osobně. Jsme naplnění až po okraj, protože víme, co děláme a pro koho to děláme - a to si prostě nemůžeme nechat pro sebe.

   Den 42.

Další den míchačky se nesl ve velmi pozitivní atmosféře. Stoly plné chutného jídla a pití, vysmátý Piotr se Sebasianem a práce šla pěkne od ruky. Jen Jirka nebyl stále spokojený. Tam chtěl více hallu, jinde víc kytar, nebo míň shakeru, užší flétnu, širší smyčce, sólo výš, basu trochu níž... No prostě - až to za rok doděláme, bude to určitě super.

   Den 41.

Všetečným otázkám neunikl ani náš zvukový režisér Piotr. Ten se sice bránil, ale když jsme mu slíbili, že mu příští rok vypálíme slivovicu z jeho vlastních švestek, šel se učesat, nagelovat, převléct a ochotně odpovídal na všechny otázky.

   Den 40.

Naši práci přijel zkontrolovat i sbormistr Adam. Odchytli jsme ho těsně před tím, než skočil do bazénu a společně jsme zavzpomínali na nahrávání sól a na čas strávený se sborem v našem studiu na Pohoři.

   Den 39.

Ani chvilku nezahálíme. Ve volnějších chvílích dělá Vjerka pro všechny fanoušky rozhovory s našimi zahraničními hosty. Dnes je na řadě hudební režisér Sebastian. A aby to nebylo jen tak, rozhovor probíhá v angličtině.

   Den 38.

Začínáme druhé kolo míchaček. Je nám jasné, že tento týden máme před sebou velmi dlouhé dny. O dobrou náladu ale není nouze, takže i tento čas si užíváme. Nic nenecháváme náhodě a výsledný zvuk testujeme na všech generacích.

   Den 37.

Dny jsou stále teplejší. Když jsme před půl rokem začali nahrávat, bylo v tomto místě půl metru sněhu. Každopádně to nejdůležitější se děje v režii. Naše nové songy získávají konečnou podobu. Budou se vám libit :-)

   Den 36.

Zvuků je plno, takže je třeba si občas vyčistit hlavu. Okolní prostředí se k tomu vyloženě nabízí. Vypadá to jako slušná ulejvárna. Ale samozřejmě je to především póza pro fotografa. A zítra prý bude ještě lepší.

   Den 35.

Začíná fáze míchačky. Vše co máme nahráno teď budeme notu po notě dávat dohromady. Náš režisér si vzal na tuto činnost velmi netradiční nástoj. Asi nějaká zvláštní zahraniční vychytávka. Žeby tajný recept?

   Den 34.

Nahráváme sólové nástoje. Tentokrát dechaři zvítězili nad smyčcema 3:2. Konkrétně hoboj, saxofon a irská flétna versus housle a viola. Nahrávání se blíží ke konci a my v dálce začínáme vidět obrysy cílové rovinky. Teď již předáme štafetu pánům do režie, kteří budou mít za úkol zpracovat celou naši snahu a invenci, kterou jsme od ledna do června vyprodukovali. Byl to skvělý čas.

   Den 33.

Tento den patřil smyčcům. Makali jsme od rána do večera a zúročili jsme snahu, kterou jsme při zkouškách věnovali především neskutečným rytmům, se kterými se muzikanti v klasické muzice tolik nesetkávají. Na druhou stranu - co jsme si na sebe ušili, to jsme si teď museli slíznout. Bude to stát zato.

   Den 32.

Že se naučíme vzájemné polsko-české komunikaci, jsme tak trošku všichni tušili. Že ale zvukaře Piotra naučíme i dialektu z okolí Uherského Brodu, to neočekával vůbec nikdo. A tak, když Piotr viděl, že posledním nahrávajícím má být Radek s houslemi, neváhal a oblékl na sebe právě Radkův kroj. Nejspíš aby se za mikrofonem Radek cítil co nejvíce jako doma.

A tak ve studiu dozněly poslední tóny z houslí, režie v ranních hodinách nadobro potemněla a my všichni se po vydatné nahrávací jízdě vracíme k domovům. Ať už do Polska, Oder, Slezska či na jižní Moravu, všechny nás spojuje velký zážitek z našeho domečku na Pohoři. Tomu do historie můžeme zapsat další z velkých událostí naší skupiny, rodiny, společenství...

Nahrávání sboru tedy končí. Přenášíme se do doby, kdy začínáme realizovat nové písně do koncertní podoby.
Zatím se nám však ze zkušebny pomalu ozývá ladění smyčcových nástrojů a my očekáváme, kam se bude ubírat hudební cesta našeho kvartetu v dalších dnech.

   Den 31.

A zase hotovo. Přesněji, sbory jsou nahrány a připraveny. Stojí v pozoru a čekají, na ....? Ale néé, nestojí, ani nečekají. Odpočívají. Plně si to zaslouží. Nejvíc znaven je náš šéf, důkaz najdete na obrázku.
Měla to být jedna z nejtěžších a nejnáročnějších částí nahrávání. Taky jsme se na nahrávání sborů připravovali čtyři měsíce. Nakonec jsme to zvládli až překvapivě svižně a bez zádrhelů. Tvrdá příprava a pevná ruka sbormistra Adama nás posouvala každým taktem vpřed k poslední písničce.
Teď už dohráváme třešničky na dortu. To jsou sólové nástroje, které jsou nutné k dotvoření atmosféry písní.

Ušetřený čas věnujeme připravě na zítřejší "Den otevřených dveří" u nás na Pohoři. Právě zkoušíme na nedělní mši, na kterou jste zváni.

Děkujeme za modlitby a přízeň.

   Den 30.

Od samotného rána proudy vody z nebe padají, tak i sbory do proudu zpěvu po celý den se daly.
Normální den začíná snídaní, ale tady ne. Začínáme důkladným rozezpíváním, protože hladový zpěvák jednoduše líp zpívá. A tak pokračujeme až do odpoledne, večera a do noci. Ne, nebojte, hlady netrpíme. Stará se o nás tým kuchařek, a jak jinak, při vaření si zpívají.

Pod odborným dohledem Adama jsou hlasivky v plné formě a z naplánovaného programu ukrajujeme každým okamžikem další díly skládačky.

   Den 29.

Den plný slunce, pozitivní nálady, spousty zpívání a...sportu? Je to tak! Sportovní nadšenci si dali závazek v podobě deseti kliků za každou chybu. Ale co mezi nimi "nacvičuje" náš zvukař Piotr? Z celodenního sezení za počítačem ho nejspíš bolela záda, tak se protáhnul taky. Nebo že by to byla podpora přátel? Kdo ví...
Jisté ale je, že sbor se přehoupnul přes polovinu nahrávacího seznamu. O tom svědčí také to, že chybující dnes klikovali pouze jednou. Asi to podle našeho producenta Adama zvládáme na jedničku a moc chyb neděláme. Snad si zachováme skvělou formu do úplného konce.

Vyvrcholení našeho půlročního snažení se pomalu, ale jistě blíží...

   Den 28.

Ano. Na Pohoři je přelidněno. Nahráváme velké sbory. Producenty jsme v našem studiu přivítali tradičně. V krojích, chlebem a solí. Prostory nového studia si užíváme plnými doušky. Doma je doma. Jsme ponoření do zpěvu altů, sopránů a dalších halekání.

   Den 27.

Dnešním dnem otevíráme další kapitolu nahrávání. Vyměnili jsme studio a přestěhovali se na Moravu. Kolik hlav je potřeba vtěsnat do sluchátek na obrázku? Když se pak po celodenním nahrávání uložíme ke spánku, jako bychom sluchátka stále měli na uších.

   Den 26.

A je to! Tedy vlastně stále není! Hotová je další část. Další krok k cíli. Malý sbor nahrál vše potřebné a všichni už netrpělivě očekáváme tu další velkou část skládanky. Nahrávání sboru velkého. Velká příprava tak vyústí v následující dny, kdy se sejdeme v našem studiu na Pohoři a dáme do toho všechno.
Možná i víc. Budou nás čekat dlouhé hodiny zpívání, mnoha dalších zkušeností a spousta zábavy při společné práci.

Těšíme se...

   Den 25.

Na zahradě vykvetly sedmikrásky, a z teplých krajů přiletěli čápi. Jaro už je opravdu tady. Přesto se dnes našel jeden, který se započal ukládat k zimnímu spánku. Veškeré osazenstvo je z této nenadálé situace naprosto zděšeno.
Ano, zničili ho!?!?

Nezničili.
I dnes nahráváme malé sbory. Každým dnem máme víc hotovo. Přesto, že je práce náročná a značně prověřujeme svou trpělivost, užíváme si každý okamžik. Minutu za minutou, hodinu za hodinou, sbíráme víc a víc zkušeností. To nás posouvá až daleko za hranice, o kterých jsme na začátku jen snili. A to je nedocenitelná zkušenost a zkouška zároveň.

   Den 24.

Je sice aprílový den, ale pánům režisérům moc do smíchu není. Jedna písnička nám zabírá půl dne. Řešíme rytmizaci sborů a stále se vzájemně učíme česko-polsky, abychom si co nejvíce rozuměli. I tak nám ale ve studiu panuje pohoda, v režii jsou stoly obložené čokoládami a ovocem a každou další stopou se přibližujeme k výsledku.

   Den 23.

Nahrávání malého sboru je v plném proudu. Během snídaně, oběda nebo večeře, neustále nahráváme. Nikdy totiž nevíme, kdy zachytíme tu správnou verzi, která bude nejlepší. S plnou pusou se sice hůře zpívají vokály, ale dnešní technika zvládá mnohé. Tím pádem nám určitě spraví i tento nepatrný problém. První tři písničky máme za sebou o půl dvanácté večer, těšíme se na společnou večeři a vydatnou dávku spánku.

   Den 22.

Jeden z posledních dnů, kdy jsme nahrávali sólový zpěv. Jde vidět, že o pozice za mikrofonem se mezi zpěvačkami vedou velké bitvy. Kdo ví, jak vše nakonec dopadne a která si sólo ve fyzické bitvě nakonec vybojuje. My je při tom necháváme a pomalu se soustředíme na dny následující. Studio zaplníme více mikrofony, sluchátky a hlavně lidmi. Čeká nás totiž nahrávání malého sboru. Jsme plni očekávání, co z nás pání režiséři dostanou.

   Den 21.

Den, kdy si podávají ruce různé žánry, aby se navzájem propojily a daly vzniknout zajímavým hudebním rozpravám. Škoda, že zde máme místo jen na jednu fotku. Ale co se dá dělat, aministrátor nepřipouští jakoukoli debatu, takže vybíráme tento obrázek.

   Den 20.

Tento den patřil klávesám. Prošli jsme krajinami klavírů až po zvuky hammondů. A ty originální zní fakt skvěle!

   Den 19.

Neděli jsme pojali pohodově - dlouhý spánek, vydatná snídaně, mše, Marlenka, oběd a nahrávání dalších sól. Teď si jdeme na chvíli odpočinout. Do práce, do školy, a Piotr do Austrálie.

   Den 18.

Že ženy zvládají dělat více věcí najednou, toho je důkazem Hanička, která si během natáčení všimla jedné prázdné zásuvky v režii....

   Den 17.

Další den jsme už Kiki za mikrofon nepustili, a tak jsme měli možnost časovou ztrátu dohnat. Nahrálo se dalších 5 sól. Poslední sólo dne padlo na Jirku a ikdyž se nám všem zdálo, že Jirka zpívá velmi dobře, a dokonce čistě, náš režisér Piotr to nevydržel, vstal, odešel, vzal Jirkovi sluchátka, do ruky český text a nazpíval to celé sám.

   Den 16.

Good work zase okupuje studio U2! Po vřelém přivítání našich známých v zahraničí jsme se chtěli vrhnout do práce a začít nahrávat sóla, nicméně jsme se ještě museli vypořádat s Adamem, respektive s jeho hodinovým rozezpíváním, které všechny utvrdilo v tom, že sóla jsou za trest. První sóla šla docela rychle. Po Aničce a Jirkovi nastoupila Hanička. Dařilo se a ostatní se těšili na další den. Věřili, že se celé natáčení ponese ve stejném (rychlém) duchu. Janže pak přišla na řadu naše Kiki. Po pěti hodinách, kdy byla Kiki ve studiu k nezastavení, kluci v režii zpocení a ostatní sólisti trpělivě cvičili své hlasivky, si za sklem přidala další 3 hodiny, a tak došlo k tomu, že se trhnul nahrávací rekord, který ve studiu zatím nezažili.

   Den 12. - 15.

Malá velká hudební laboratoř. 12. - 15. den jsme se ponořili do hlubin synteticko kompjůtrových, abychom doposud nahranou muziku pěkně dobarvili, vyšperkovali a vložili do nálad, které se snad jednou vplíží do vašich pokojíčků, obýváků, nebo třeba aut - kde vám budeme hrát na dlouhých cestách.

   Den 11.

Poslední den..... , hotovo. :)

Ono je to vlastně trochu jinak. Dnešní den, je "jen" poslední den prvního cyklu nahrávání... bude jich mnohem víc. A hotovo? To už vůbec není.

Když jsme začali, byla tuhá zima. Hory sněhu a krutý mráz. Po jedenácti dnech ve studiu, sníh roztál a sluníčko na našich unavených tvářích příjemně hřeje. Že by se nám udělalo jaro?
Co jsme vlastně jedenáct dní dělali? Podařilo se nahrát podklady ke všem písničkám, které jsme měli připravené. Unaveni, ale plni očekávání. Už konečně víme jakou tvář budou písničky mít :)). Jakou? To se slovy popsat nedá. A neznám ani takového smajlíka, který by to alespoň přiblížil..... ,vypadal by asi jako takový ten s vytřeštěnýma očima, co dělá "Wuuáááóóóúúúúvffíííha".... Ne ne, to ještě není on. Byl by mnohem větší, byl by obrovský. Takového ještě nikdy nikdo neviděl.

První krůček na tomto výletu do světa hudby je za námi. Čeká nás ještě spousta dalších kroků, skoků, přískoků, odskoků, záskoků, seskoků, výskoků, nadskoků... přes překážky i bez překážek. Myslete prosím na nás ve svých modlitbách i nadále. :)

   Den 10.

Basa a bicí mají hotovo. Dohráváme chybějící podklady. Po deseti dnech, které jsme strávili ve studiu, jsme zjistili, že existuje i okolní svět. Nenapadlo nás nic lepšího, vlastně horšího, než zacvičit si. Už asi blbnem.

   Den 9.

Poslední píseň. Hrajeme ji stále dokola, emoce cloumají majestátem duší.... tahle se neomrzí. Dáváme si záležet, aby to bylo perfektní.

Pod tíhou okamžiku vybírám fotku s nádechem melancholie. Blížíme se každým okamžikem do finále základních obrysů aranží. Ale zdaleka není hotovo. Tento den snad nese příslib dalších dní.

   Den 8.

Náhráváme v doplněné sestavě. Někteří doplňují vzdělání, jiní tukové zásoby na příští zimu.... možná na léto. Důležité je také doplnit kofein.

Ze studiových beden se linou klidné tóny hudby právě nahrávané balady Roger. Honzovu plánovanou aranž producenti kategoricky zamítli, se slovy "punková balada neexistuje". Uvidíme jestli se tento nápad uchytí v následující skladbě. Folklór s nádechem punku??? Nechejte se překvapit. My se necháme taky překvapit.

Oběd byl dneska velkolepý. Smažený, pečený, naložený a vařený zároveň. Někteří ho nezvládli sníst celý..... zbytky po nich zůstaly.... nemá talent!!!

Poslední oficiální návrh je folklór říznutý Ramsteinem..... ouuu??!!

   Den 7.

Po krátké pauze jsme nabrali novou energii a pokračujeme v nahrávání nových písní. Dneska dohráváme kytary.

Vypadá to asi takhle: struny, mikrofony, trsátka, mikrofony, noty, mikrofony, struny, trsátka, mikrofony, tužka (nejlepší přítel muzikanta), mikrofony (největší nepřítel muzikanta) a kafe. Úplně jsem zapomněl na sluchátka a ladičku (taky nejlepší přítel muzikanta).

Proč je tužka nejlepší přítel? Slouží k zapsání neskutečného množství změn v akordech. Až nám dopíše tužka, bude nám ouvej.

   Den 6.

Dnem odpočinku byvá od pradávna den sedmý. Ale, náročnost psychická i fyzická je tak obrovská, že jsme začali odpočívat už o den dřív.

   Den 5.

Venku krásně svítí sluníčko a my stále vytrvale pokračujeme v nahrávání nových písniček. Dnešní den je ve znamení kytar. Melodie krouží kolem, ale jen jedna připluje v ten pravý čas.

   Den 4.

Další den ve studiu ve znamení tvrdé práce. Bicí duní, kytary zpívají, basa bručí a klávesy podbarvují. Zvuky se prolínají v harmonické a rytmické celky. Vládne celková pohoda a ta se určitě odrazí i na výsledku.

   Den 3.

Soukolí nahrávání se rozjelo na plné obrátky a při pohledu z okna ven, kde hustě sněží, je nám v teple studia dobře. Už jsme si zvykli na prostředí a vše do sebe začínat zapadat.

   Den 2.

Nádherné prostředí studia je inspirativní. Všichni tvrdě makáme, aby to bylo co nejlepší. Neustálé změny v písničkách sice pletou hlavu, ale bude to stát zato.

   Den 1. - večer

Základní kámen položen a nahrán na harddisku... základy první skladby jsou hotovy.

   Den 1. - ráno

Vybalujeme, zapojujeme. Na fotce to tak nevypadá.

   Nové CD

Klepeme na dveře studia s kopou materiálů k novým písničkám a těšíme se na spoustu mravenčí práce, která je před námi.